Bezbariérové. Ale opravdu přístupné?

Máme výtah. Máme rampu. Máme snížený obrubník. Takže jsme bezbariéroví?

Možná ano. A možná stojí za to projít si stejnou cestu ještě jednou – očima člověka na vozíku, seniora, rodiče s kočárkem nebo někoho, kdo je nemocný, oslabený či se zotavuje po úrazu nebo operaci.

Protože bariéra nemusí být jen schod.

Mohou to být těžké dveře. Dlouhá nebo složitá cesta. Místo, kam se sice dostat dá, ale pro někoho zbytečně obtížně.

A právě tady možná začíná rozdíl mezi tím, co označíme jako bezbariérové, a tím, co je skutečně přístupné. Ani předpisy a normy totiž nedokážou postihnout každou situaci a každou lidskou potřebu.

Může zaznít: „Vždyť tady žádné vozíčkáře nemáme.“

Jenže bezbariérovost není jen pro lidi na vozíku. Je pro seniory, nemocné, lidi po úrazu nebo operaci, rodiče s kočárkem, lidi s dočasným omezením i návštěvníky obce.

Vlastně pro kohokoliv z nás. Nikdo neví, kdy se svět, kterým dnes prochází bez přemýšlení, najednou zaplní překážkami.

A i kdyby šlo jen o jediného člověka?
Nestojí i ten za to?

Někdy se nabízí jednoduché řešení: když něco potřebuje, může zavolat. Někdo mu pomůže. Někdo mu to přinese.

A je skvělé, když taková pomoc existuje.

Jenže co když ten člověk nechce pomoc? Co když chce sám přijít do knihovny a vybrat si knihu? Přijít na kulturní akci. Nakoupit si. Vyřídit si svou věc. Rozhodnout se sám, kdy a kam půjde.

A nemuset o pomoc žádat, když ji nepotřebuje.

Možná právě to je skutečná přístupnost.

A pak nestačí přemýšlet nad jednou rampou, jedním výtahem nebo jedním sníženým obrubníkem. Je potřeba podívat se na celou cestu.

Jak se člověk dostane k budově? Jak do ní vstoupí? Dostane se tam, kam potřebuje? A zvládne to pokud možno sám?

Totéž platí pro celou obec.

Chodníky, přechody, veřejné budovy i místa pro setkávání spolu souvisejí. Jeden dobře vyřešený úsek příliš nepomůže, pokud o pár metrů dál čeká další překážka.

Bezbariérovost tak možná není jen technická otázka.
Je to také otázka, nakolik lidem umožníme zůstat samostatnými.

Protože někdy není nejlepší pomocí nabídnout pomoc.
Někdy je nejlepší pomocí zařídit věci tak, aby ji člověk vůbec nepotřeboval.